Národnost obyvatel východokrkonošských obcí ve světle souhrnných statistik a sčítacích operátů aneb Obyvatelstvo Horní a Dolní Albeřice, Dolní Lysečiny v letech 1921–1945

Problematika národnosti je složitá, citlivá a ve sledované době i silně zpolitizovaná. Cílem toho textu není zabývat se národností jako komplexním problémem a fenoménem, cílem je nahlédnout pod pokličku statistických dat prezentovaných v souhrnných výstupech – statistických lexikonech ze sčítání lidu. Jinými slovy na základě detailní rešerše přímo ve sčítacích operátech jednotlivých domů problematizovat tvrdá souhrnná data a ukázat národnostní složení obcí ve větším detailu a plasticitě.

Základní rešerše ve sčítacích operátech byly prováděny před mnoha lety, kdy byly ještě tyto prameny badatelům přístupné prakticky bez omezení. Dnes je, po zpřísnění archivního zákona, možné nahlédnout pouze do sčítání lidu z roku 1921 (státní okresní archivy), omezeně lze pracovat se sčítáním z roku 1930 a prakticky nepřístupné jsou operáty z roku 1939 (Národní archiv).

Ujasněme si, co nám prameny mohou říct, resp. jejich specifika, které je nutné zohlednit před interpretací. Sledovat skladbu a proměnu obyvatelstva nám umožňuje vícero pramenů. Tento text vychází na jedné straně ze statistických lexikonů obcí, na straně druhé z jednotlivých sčítacích operátů rámovaných vzpomínkami pamětníků a hlubší znalosti sledovaného regionu. 

Sčítání lidu proběhla ve sledovaném období tři, dvě československá – v roce 1921 a 1930 – a jedno říšské v roce 1939. První dvě si byla z hlediska námi sledovaného tématu relativně podobná. Oproti rakousko-uherským sčítáním lidu nesledovala československá sčítání obcovací řeč, ale národnost. Tu v principu určovala, jak vyplývá i z tiskopisu (Obr. 1 a 2), řeč mateřská. (S výjimkou židovské národnosti, ke které se bylo možno hlásit i na základě subjektivní sebeidentifikace, ale ta je pro náš mikroregion irelevantní.) Kromě národnosti a státní příslušnosti se v roce 1921 a 1930 mapovalo rodiště sčítaných osob, domovská příslušnost v obci a datum, kdy se sčítaná osoba přistěhovala do sledované obce a získala zde domovskou příslušnost. Rozdílem však byl přístup k tomu, koho v obci sčítat. První prvorepublikové sčítání v roce 1921 zohledňovalo, stejně jako poslední rakousko-uherské, pouze přítomné obyvatelstvo. Tj.  koho sčítací komisař k uvedenému datu 15. února 1921 zastihl v daném místě, toho do něj započítal. Nebyl-li přítomen jinak trvale bydlící (s domovskou příslušností v obci), nebyl v domovské obci vůbec zachycen. Druhé prvorepublikové sčítání z 1. prosince 1930 sledovalo nejen fyzicky přítomné, ale i ty s domovskou příslušností. Ve sčítacích arších jsou tak zachyceny i osoby dočasně nepřítomné. Nicméně v celkových součtech za danou obec prezentovaných ve statistických lexikonech se nezapočítávají, takže ve výsledku je metodika souhrnných dat ve statistických lexikonech obcí stejná jako v roce 1921, jak si níže ukážeme na konkrétním příkladu. Tj. dočasně nepřítomná osoba s domovskou příslušností v dané obci se do statistického lexikonu počítá v té obci, kde je dočasně přítomná (třeba na návštěvě, za prací, atd.). Sčítání z roku 1930 zachycuje kromě rodiště a domovské příslušnosti, ještě místo posledního bydliště, ze kterého sčítaná osoba přibyla do sledované obce, čímž nám umožňuje lépe rozlišovat osoby po generace usedlé a osoby do obce nově přibyvší. 

Třetí zmíněné sčítání lidu proběhlo pouze na územích připojených k Německé říši po 1. 10. 1938 v rámci celoříšského sčítání lidu 17. května 1939. Toto sčítání nezohledňovalo ani místo narození, ani odkud a kdy sčítaná osoba do obce přibyla. Mapovaná byla z námi sledovaných kategorií pouze státní příslušnost, a velmi pečlivě byla sledována kategorie národnost, která je oproti předchozím československým sčítáním rozdělena na dvě podkategorie. Jedná se o kategorii: mateřská řeč a Volkszugehörigkeit – národnostní příslušnost. Data k národnosti obyvatel však nebyla publikovaná v žádném autorce známém statistickém výstupu, tedy zde srovnání v tomto směru možné není. 

  Než přejdeme ke konkrétním příkladům, je třeba si ještě uvědomit, že národnost byla za první československé republiky a ještě více pak v Říšské župě Sudety, nemluvě o době poválečné, velice politizovanou kategorií, mnohdy na ní závisel život. Tj. jedna věc byla vnitřní identifikace, druhá byla vnější. I přesto existovali lidé národnostně nevyhranění, popř. asimilovaní ve svém konkrétním aktuálním prostředí. Tak či onak vyplněná kolonka ve sčítacím operátu nás nemusí přímo odkázat na to, jakou řečí dotyčná osoba mluvila nejčastěji, ani s jakou kulturou či národností se cítila být spjatá, natož jak a zda se národnostně sebeidentifikovala. Přesto na základě konfrontace výstupových dat ve statistických lexikonech a detailní sondě ve sčítacích operátech rámované hlubší znalostí regionu můžeme dojít k zajímavým výsledkům, resp. k opatrnějšímu zacházení se statistickými daty.

V základních rysech je třeba brát v této sondě v potaz, zda se dotyčná osoba v námi sledovaném dominantně německy mluvícím regionu narodila, či do něj přibyla sňatkem, popřípadě do něj byla vyslána jako osoba úřední.

Sčítání lidu z roku 1921

Dolní Lysečiny

Zdroj: Statistický lexikon obcí v Čechách: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař. : vydán ministerstvem vnitra a Státním úřadem statistickým na základě výsledků sčítání lidu z 15. února 1921, Praha, Státní úřad statistický 1924.

		národnost německá	národnost československá
státní příslušnost ČSR	150	150	0
státní příslušnost cizozemec (Německá říše)	6

Zdroj: Statistický lexikon obcí v Čechách,  1924.

Minimálně dvě osoby, které uvedly říšskou státní příslušnost, pocházely ale přímo z Dolních Lysečin. Čímž se ukazuje, že kategorie „cizozemec“, nemusí de facto z hlediska obecní komunity znamenat cizího člověka.

Přesto, že dle jiných pramenů už v této době v obci žil M. Riháček, z hlediska národnosti zajímavá a těžko definovatelná postava, sčítací operáty v roce 1921 ho nezachycují. Pravděpodobně z důvodu nepřítomnosti v daný den v dané obci. Tím narážíme na jedno již zmíněné úskalí prvního československého sčítání lidu, neboť to mapovalo pouze osoby v daný den přítomné.

Dolní Albeřice

obyvatel	domů
183	45

Zdroj: Statistický lexikon obcí v Čechách, 1924.

		národnost německá	národnost československá
státní příslušnost ČSR	183	183	0
státní příslušnost cizozemec (Německá říše)	0

Zdroj: Statistický lexikon obcí v Čechách, 1924.

Ani předchozí sčítání lidu z roku 1910, ani sčítání pozdější, tedy z roku 1930 a 1939, nezachycují osoby jiné než německé národnosti, ani jiné než československé, resp. v roce 1939 říšské státní příslušnosti. Ani jiné prameny – úřední či vzpomínkového typu  – žádnou takovou osobu nezachycují.

Horní Albeřice

obyvatel	domů
279	64

Zdroj: Statistický lexikon obcí v Čechách, 1924.

		národnost německá	národnost československá
státní příslušnost ČSR	277	268	9
státní příslušnost cizozemec (Německá říše)	2

Zdroj: Statistický lexikon obcí v Čechách, 1924.

Dva sčítaní byli cizozemci, i v tomto případě se jednalo o státní příslušníky Německé říše, resp. osoby ze sousedního Slezska. 

Podívejme se podrobně na oněch 9, kteří vyplnili kolonku národnost (mateřský jazyk) jinak než deutsch – německá. V albeřickém hostinci zachytil sčítací komisař dva nocleháře, dráteníky, oba původem ze Slovenska, s domovskou příslušností tamtéž, kteří se v obci ocitli jako příležitostně ubytování v hostinci. Oba dva do kolonky národnost uvedli slovenská. Tento detail ale statistický lexikon pomíjí, neboť je uvádí souhrnně pod národností československou, tedy pod dobovým politickým konstruktem, který nerozlišoval českou a slovenskou národnost.

Dvě další osoby české národnosti byli muži, dřevorubec, žijící ve smíšeném manželství s osobou německé národnosti, která pocházela z Horní Malé Úpy, a pomocník v hospodářství, který se přiženil do německé albeřické rodiny. Oba Češi i se svými německými manželkami však za pár let z Horních Albeřic mizí.

V horní části obce se nacházela z hlediska sledovaného tématu zásadní instituce: budova oddělení Finanční stráže a celní expozitury, patřící československému státu. Budova čp. 48 tak od roku 1918 do roku 1938 hostila převážně české obyvatele, kteří byli do Horních Albeřic úředně vysláni československým státem. A tak zde najdeme největší koncentraci „češství“. Úřad v Albeřicích existoval už za Rakouska-Uherska. Nová československá vláda z politických důvodů usilovala o to, aby v pohraničí působilo úřednictvo české, resp. československé národnosti. Nahradit německy mluvící finance a celníky v pohraničí však i přes aktivní snahu dosadit do pohraničí bývalé legionáře, trvalo několik let. Proto v roce 1921 zde jako financ působil ještě „předválečný“ německy mluvící respicient se svou rodinou. Vedle něj však už působili „noví“ čeští úředníci. V tomto roce zde pobýval J. Kára s manželkou. Ostatní tři financové zde v době sčítání lidu byli zachyceni bez rodin. Jednalo se o F. Bednáře, M. Košťálka a J. Střihavku.

Střihavka byl legionářem na italské frontě. Před tím, než byl umístěn do Horních Albeřic, působil jako dozorce finanční stráže v Litoměřicích. Do Albeřic přišel tehdy dvaadvacetiletý Střihavka svobodný. Zhruba rok a půl po svém nástupu si v roce 1921 vzal za ženu H. Tasler z Dolní Malé Úpy z hospody, dnes Sokolí boudy. Než byl v roce 1927 J. Střihavka převelen do Libné, narodil se jim v budově celního úřadu syn. Bratr H. Tasler, F. Tasler, taktéž ze Sokolích bud, se také přiženil do Horních Albeřic. Vzal si A. Plechatsch z domu, kde její otec provozoval obchod se smíšeným zbožím. V průběhu 30. let se přestěhovali do sousedního domu a provozovali hospodu. F. Tasler se později stal jedním z devíti prameny zachycených albeřických členů NSDAP. Druhý bratr manželky českého legionáře, J. Tasler, krátce starostoval Dolní Malé Úpě a provozoval rodnou hospodu na Sokolích boudách. I on vstoupil do NSDAP a pravděpodobně byl nějak zapleten do známé kauzy přepadení celnice na Pomezních Boudách. K ubití jednoho českého finance snad mělo dojít podle některých pamětníků přímo v jeho hospodě. Jeho role v celém incidentu je však sporná. Nicméně byl v roce 1945 českou správní mocí na základě této události v Horní Malé Úpě poblíž budovy Finanční stráže s několika dalšími popraven. Zmíněná historie nám ukazuje, jak se může český legionář a vlastenec potkat s dvěma nacisty v jedné rodině. Vnější kategorie (Čech, legionář, člen NSDAP), které nám ukazují písemné prameny, nemohou úplně vystihnout pestrost života.

Bednář se oženil s albeřickou rodačkou M. Plechatsch z jiné albeřické hospody. Rodina Bednářova však už v roce 1930 v Albeřicích sčítána nebyla, F. Bednář byl pravděpodobně stejně jako J. Střihavka a J. Kára převelen jinam.

Sčítání lidu z roku 1930

Dolní Lysečiny 

obyvatel	domů
151	40

Zdroj: Statistický lexikon obcí v zemi České: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 266 Sb. zák. a nař., Vydán ministerstvem vnitra a Státním úřadem statistickým na základě výsledků sčítání lidu z 1. prosince 1930, Praha, Orbis, 1934.

		národnost německá	národnost československá
státní příslušnost ČSR	150	149	1
státní příslušnost cizozemec (Německá říše)	1

Zdroj: Statistický lexikon obcí v zemi České, 1934.

Než se dostaneme k oné jediné osobě, která se přihlásila k české národnosti, zastavme se na chvíli u již výše zmíněného M. Riháčka. Pan Riháček je mnoha pamětníky označován za Čecha, někdy i mylně za původního českého obyvatele s kořeny v dávné minulosti, přestože, jak ukazují písemné prameny úřední provenience, pocházel z Moravy a do Dolních Lysečin přišel ve svých deseti letech z Vídně. M. Riháček se ani v roce 1930, ani v roce 1939 nepřihlásil k české národnosti, potažmo k české řeči, přestože česky uměl, jak uvádějí pamětníci a jak i on sám uvedl v roce 1942 na ohlašovacím lístku. Po válce se k české národnosti přihlásil. Můžeme samozřejmě spekulovat o tom, jak to s jeho národností bylo. Jméno zní česky, přestože se vyskytuje v různých dokumentech v různě upravené (poněmčené) variantě, ale to neznamená vůbec nic. Osobně se domnívám, že právě osoba pana Riháčka dokládá marnost a zbytečnost pokusů napasovat šablonu národnosti na každou osobu. Bez ohledu na národností původ (který asi nějakým způsobem byl doložitelně, tedy úředně český), na to jak a zda to pan Rihaček sám nahlížel, byl pravděpodobně asimilovaný v německém prostředí, běžně existoval v německém jazyce a německém kulturním prostředí. Jeho poválečné přihlášení se k české národnosti lze chápat jako pochopitelnou snahu vyhnout se vysídlení a zůstat v regionu, ve kterém žil od svých deseti let. Přestože rodina Riháčkových byla po válce bez občanství, v Dolních Lysečinách přesto zůstala.

Jediným, k české národnosti se přihlásivším obyvatelem Dolních Lysečin, byl rodák od České Skalice, úředník na penzi K. Míl, který přišel se svou ženou do jejích rodných Dolních Lysečin až v roce 1930 ze svého předchozího působiště v soudním okrese Tanvald, kde pravděpodobně působil jako umístěný úředník. K. Míl zemřel již v roce 1937 a zejména z tohoto důvodu se jeho ženě nepodařilo po válce nechat si uznat smíšené manželství. I přesto v regionu jeho žena s dcerou po válce zůstaly.

Dolní Albeřice

Jak již bylo naznačeno, Dolní Albeřice zůstávají i v roce 1930 se svými 195 obyvateli v 45 domech z hlediska výše zmíněných pramenů čistě německé.

Horní Albeřice 

obyvatel	domů
345	61

Zdroj: Statistický lexikon obcí v zemi České, 1934.

		národnost německá	národnost československá
státní příslušnost ČSR	343	339	4
státní příslušnost cizozemec (Německá říše)	2

Zdroj: Statistický lexikon obcí v zemi České, 1934.

Dvě sčítané osoby měly cizí státní příslušnost – říšsko-německou, byť se jednalo o albeřické rodačky německé národnosti. Čtyři osoby se podle výsledků sčítání hlásili k české národnosti. Zde ale narážíme na výše zmíněný problém: výsledky sčítání publikované v lexikonu zahrnují i v tomto roce pouze přítomné obyvatelstvo, byť ve sčítacích arších jsou se všemi podrobnostmi zachyceny i osoby dočasně nepřítomné. V roce 1921 nám počet občanů československé národnosti “navýšili” dva náhodní nocležníci ze Slovenska, v roce 1930 nám počet snižují dvě fyzicky nepřítomné, ale trvale v obci hlášené, osoby. 

Nezapočítání nepřítomných osob do výsledků dané obce v lexikonu neovlivňuje v daném případě jenom skóre národností, ale i kategorii náboženství, byť tu v tomto textu explicitně nesledujeme. Ani jedno sledované sčítání lidu podle prezentovaných výsledků v lexikonech nezachycuje v námi sledovaných obcích jiné vyznání než katolické. Dvě zmíněné nepřítomné osoby však byly bez vyznání.

Opět se jedná o členy Finanční stráže a jejich rodin. V roce 1930 žili v budově “celnice”  rodiny dvě. První byla rodina respicienta finanční stráže A. Hejny, která přišla do Albeřic z Nové Vsi u Rokytnice. A. Hejna se přihlásil k české národnosti a katolickému vyznání. Jeho žena a dcera, obě české národnosti, se deklarovaly bez vyznání, dlely z různých důvodů v inkriminované době v Praze. Sčítací arch je tedy registruje v Horních Albeřicích, ale do výsledků sčítání se promítají v Praze a nikoliv v místě svého trvalého bydliště.

Druhá rodina, které se již celá promítá do výsledků sčítání v Horních Albeřicích, byla rodina A. Střihavky (s J. Střihavkou z roku 1921 se jedná pouze o shodu jmen), konkrétně jeho žena a dcera. Střihavkovi přibyli na celnici do Horních Albeřic z Podkarpatské Rusi.

Sčítání lidu z roku 1939

Dolní Lysečiny 

obyvatel	domů
167	x

Zdroj: Die Gemeinden des Reichsgaues Sudetenland: ausführliche amtliche Ergebnisse der Volks-, Berufs- u. Betriebszählung vom 17. Mai 1939 für jede einzelne Gemeinde: Nach dem Gebietsstand vom 1. Juli 1941, Warnsdorf  Ed. Strache, 1941.

Ve výše zmíněném lexikonu je uveden počet bytů, nikoliv domů, tudíž tento údaj se ztrácí v mlze. Dalším rozdílem oproti československým sčítáním je fakt, že v tomto případě se do lexikonu propisuje počet “trvalých” obyvatel, tj. v statistickém souhrnu jsou to jak přítomní, tak dočasně (méně než dva měsíce) nepřítomní. Mnohem zásadnější je ale fakt, že v lexikonech není statisticky zachycena národnost, byť v sčítacích arších se k ní vazaly dokonce kolonky dvě s podrobným návodem. (Obr. 8 nebo 8(2)) Tudíž zde se můžeme opírat pouze o data ze sčítacích archů.  A tak víme, že se jedna osoba přihlásila k české řeči, nikoliv však k české, ale německé národnosti a německé státní příslušnosti. Je více než zřejmé, že v této době, z tohoto sčítání lidu, lze informace o tak citlivé kategorii jako je národnost interpretovat velmi obtížně. Můžeme maximálně sdělit domněnku, že daná osoba by se ve svobodném prostředí hlásila k národnosti české. Žena pocházela z okresu Vysoké Mýto a byla i podle pamětníků českého původu. Do podnájmu v Dolních Lysečinách přibyla s manželem, který pocházel ze Žacléřska, pravděpodobně z Prahy. 

Každopádně této ženě po roce 1945 jako jediné v rámci sledovaného regionu bylo uznáno smíšené manželství, získala i osvědčení o národní spolehlivosti a byla jediná ze sedmi lysečinských antifašistů na seznamech antifašistické komise při ONV. Ostatní antifašisté byli vedení jako bývalí členové DSAP. Díky tomu celá její rodina v Lysečinách zůstala. 

Míl, který se identifikoval s českou národností v roce 1930, zemřel dva roky před tímto sčítáním.

Dolní Albeřice

obyvatel	domů
186	x

Zdroj: Die Gemeinden des Reichsgaues Sudetenland, 1941.

V roce 1939 se všech 186 obyvatel hlásilo k německému jazyku a národnosti, na základě předchozích sčítání a dalších pramenů, lze odhadnout, že tady údaje odpovídají skutečnosti.

Horní Albeřice

obyvatel	domů
205	x

Zdroj: Die Gemeinden des Reichsgaues Sudetenland, 1941.

Všichni financové byli nuceni opustit svá stanoviště na počátku října roku 1938, čímž se nám i z Horních Albeřic stává, co se národnosti a mateřského jazyka týče, obec německá. I zde, stejně jako v Dolních Albeřicích, lze dedukovat, že i zde údaje v operátech odpovídají reálnému stavu.

Shrnutí

Ve sledovaných letech zachycují písemné prameny úřední provenience v námi sledovaných obcích několik osob české národnosti. Jednalo se zejména o československé úředníky a jejich rodiny, které byly do pohraničí vyslány československým státem. Někteří přišli už se svými českými rodinami, jiní se zde oženili s místními německy mluvícími obyvatelkami. Rodiny financů byly i se svými, ať už českými či německými manželkami, odveleny na jiné stanoviště, popřípadě byly nuceny své úřední stanoviště opustit v návaznosti na uzavření Mnichovské dohody, a tak se v Horních Albeřicích na dlouho neusadily. Další skupinkou české národnosti byly osoby přivdané či přiženěné, které zůstaly buď krátce, nebo se usadily natrvalo. Třetí skupinu tvoří sám M. Riháček, který měl národnost nevyjasněnu. Každopádně pan Riháček byl jediný, o němž lze do roku 1945 hovořit jako o trvale usedlém. 

Nebýt budovy celní správy, byla by česká národnost statisticky zcela nevýznamná, a i když ji financové a jejich rodiny trochu početně navýšili, zněl albeřicko-lysečinským údolím prakticky pořád jen jazyk německý, tedy samozřejmě pouze do roku 1945.