Do 20. století vstupují všechny dřívější podoby Krakonoše, zejména skrze opakované edice pohádek a pověstí. Do dnešní doby pokračuje lidová, ale též umělecká produkce figurek Krakonoše z různých materiálů.

Vybrazení Krakonoše

Vybrazení Krakonoše. Zdroj: pozvánka Správa KRNAP – Krkonošské muzeum v Jilemnici na vernisáž výstavy Kouzlo rytiny z 18. září 2009)

V první polovině 20. století se tak setkáváme s představou Krakonoše (něm. Rüberzahla) jako podzemního ducha strážícího poklady hor. Zjevuje se jako ryšavý obr nebo statný muž s plnovousem oděný do hornické kutny a kápě. (obr. 2) Svůj nejznámější vzhled ovšem získal Krakonoš od členů cechu laborantů (léčitelů) z okolí slezského Karpacze, kteří pro sběr léčivých bylin v horách používali klobouky se širokou krempou, která sloužila i jako úložiště pro nasbírané rostliny; na výpravy do nepřístupného terénu si brali dlouhý plášť a silnou hůl. (obr. 3) Laboranti sami šířili pověsti o zlém Krakonošovi, aby odradili pověrčivější konkurenty od vstupu do nejbohatších nalezišť. Stylizovali se někdy i do podoby mágů, když si dělali “reklamu” pomocí šarlatánských kousků. Laborant se například vyložil se svým zbožím na trhu a demonstrativně se nechal uštknout hadem, načež vypil svůj elixír a bez úhony uštknutí přestál. Prostý lid, který nepoznal neškodnou užovku, pak věřil v kouzelnou moc bylinkáře získanou snad přímo od Krakonoše.

Podobu laborantů odráží i většina lidových figurek ducha hor. – Často nosí za kloboukem lišejník, snítku smrku i se šiškou nebo květy. Úbor pak doplňuje nezbytná fajfka, kterou ještě v meziválečné době kouřil snad každý krkonošský horák.

Nejmladší zobrazení Krakonoše představovalo ducha hor jako hajného v uniformě a typické čepici. Dodávalo to Krakonošovi “ekologický” rozměr v rovině strážce hor a jejich přírody. Záhy jí však překryla podoba ze známého večerníčku, vycházející ze starší laborantské tradice, jejíž popularita zapůsobila na zobrazování Krakonoše silně unifikačně.

Taktéž se v tomto období, nejčastěji v podobě loga a méně již v uměleckém projevu, vrací i nejstarší vyobrazení Krakonoše z Helwigovy mapy Slezska z roku 1561, které se ostatním ikonografickým dokladům příliš nepodobá. (obr. 1) Tato “postava” totiž neodkazuje k reálným dobovým lidovým představám o duchu hor a také teorie o odkazu na heraldické figury z erbů krkonošských šlechtických rodů již byla vyvrácena. Složenina z těl bájných i reálných zvířat symbolizuje v dobové ikonografii chaos; jedná se tedy především o obecné dobové zobrazení démona.

Pohlednice s vyobrazením Krakonoše

Pohlednice vydaná Rübezahl-Kunstverlag Höckendorf & Co., Hirschberg i. Schl. a odeslaná poštou 4. 9. 1922 z Oberschreiberhau)

Pohlednice s vyobrazením Krakonoše

Výřez z pohlednice s vyobrazením Krakonoše z vydavatelství Gentiana Jilemnice, foto Karel Hník a Janusz Moniatowicz. Odeslána je 28. 2. 2003 z Jilemnice)