Kde jsou Kryštofovy Boudy?
Přehrada Tabulové Boudy. Pohled z Krausových Bud přes přehradu. Bezlesé plochy s rozptýlenými chalupami na levém břehu představují jen část Tabulových neboli Kryštofových Bud.

Přehrada Tabulové Boudy. Pohled z Krausových Bud přes přehradu. Bezlesé plochy s rozptýlenými chalupami na levém břehu představují jen část Tabulových neboli Kryštofových Bud.

Že takové Boudy v Krkonoších nejsou? Pravda je to napůl. Tabulové Boudy již tak neznámě nezní, možná jen poněkud podivně. Jak by ne, jedná se totiž o doslovný překlad již zkomoleného německého názvu odvozeného původně od osobního jména Kryštof přes domáckou podobu Štofl – Tofel až k Tafel(bauden), tedy tabuli, potažmo Tabulovým Boudám. Této skutečnosti si však byli naši předchůdci vědomi, proto se již ve výsledcích sčítání lidu roku 1921, respektive ve Statistickém lexikonu obcí z roku 1923, objevují vedle zažitých i alternativní a věcně správné  názvy Kryštofovy Boudy / Christophbauden. Málo platné, síla zvyku zvítězila a tradice přežila i výměnu obyvatelstva po roce 1945. Německý název z úředních materiálů zmizel, stejně jako obsahově správná česká alternativa a zůstaly Tabulové Boudy táhnoucí se po levém břehu Labe mezi dvěma katastry Přední Labské a Špindlerova Mlýna – tedy od Michlova Mlýna, přes někdejší papírnu, nad přehradou až k Hromovce.

Kam zmizely Přední Krausovy Boudy?

Zdánlivě absurdní otázka. Už zběžný pohled do většiny turistických a přehledových map před polovinou 20. století dává zdánlivě jasnou odpověď. Situace je však komplikovanější. V raném novověku patřil celý pravý břeh Labe od Sedmidolí až po svahy Žalého k panství Štěpanice – Horní Branná a celé toto území bylo spravováno jako součást obce Herlíkovice. Rod Krausů byl podnikavý, úspěšný a početný. Na Labi tak vyrostly hned dva Krausovy mlýny (Horní a Dolní), stejně tak dvě rozsáhlé budní enklávy získaly pojmenování po tomto rodu. Matoucí začala být situace poté, co se z velké obce Herlíkovice začaly od konce 18. století oddělovat nové samostatné obce Friedrichsthal / Bedřichov a zejména právě Krausebauden / Krausebouda – posléze Krausovy Boudy. Zadní Krausovy Boudy na svazích západně nad dnešní přehradou Labská ve Špindlerově Mlýně se staly jádrem nové obce. Přední Krausovy Boudy ležící také na západním břehu Labe, avšak mnohem jižněji, přímo naproti obci Volský Důl, rozdělila nová hranice katastrů. Mnoho domů stálo na enklávě po obou březích Budské strouhy. Toto osídlení bylo vnímáno jako jádro Předních Krausových Bud, avšak rozdělila ho nová hranice obcí. Přední Krausovy Boudy se tak ocitly jaksi na okraji obce a začal proces „cestování názvu“. Pro osídlení kolem Budské strouhy se začaly více prosazovat dříve jen lokální názvy Buchbergrovy domky a V Soutěsce, zatímco název Přední Krausovy Boudy se posunul na sever blíže ke středu obce, kde se potkal s názvem Čerstvá voda, který se postupně prosadil pro osídlení kolem Vojákova potoka. Až do roku 1945 název Přední Krausovy Boudy žil a byl vnímán jako důležitý a zastřešující pro celé osídlení naproti Volskému Dolu kolem obou zmíněných potoků, bez ohledu na správní hranice. Tak ho zachycují též turistické mapy a to velikostí písma odpovídající Zadním Krausovým Boudám. Z map však velmi rychle zmizel po výměně obyvatelstva. Obec Krausovy Boudy byla přejmenována na Labskou, název Krausovy Boudy (hovorově Krausovky) přežil jen jako neúřední pojmenování někdejších Zadních Krausových Bud, jako takový žije i mezi lidmi a objevuje se stále na turistických mapách. Přední Krausovy Boudy však coby název zmizely zcela. Kromě výše zmíněných peripetií putujícího názvu se na tom nejspíš podepsala též další matoucí skutečnost a to, že na protilehlých svazích ležící Volský Důl dostal nový název Přední Labská. Někdejší Zadní Krausovy Boudy jsou tedy dnes Labskou, zatímco Přední Labskou se nenazývají někdejší Přední Krausovy Boudy, ale Volský Důl. A pak se v tom vyznejte….

Zaniklé – nezaniklé Herlíkovice

Jen jediná obec na Vrchlabsku byla úředně tak důkladně zrušena, že zmizelo i její katastrální území. Jsou to Herlíkovice, paradoxně jedna z nejstarších obcí v horách severně od Vrchlabí. Herlíkovice nepatřily k vrchlabskému panství, ale k sousednímu štěpanickému. Jako jediná součást tohoto panství zasahovaly též na východní břeh Labe. Rozkládaly se tedy napříč celým údolím od Žalého po Herlíkovický Žalý. Údolí zde má velmi strmé svahy. To je prapříčina následujícího vývoje. Osídlení se totiž nemohlo rozvinout kolem velmi těsného dna údolí, ale muselo vystoupat více do obou svahů. Jako jádro obce se začal prosazovat k západu obrácený svah, zde byla postavena škola a posléze i krásný evangelický kostelík. Avšak osídlení kolem Hlemýždího potoka pod Žalým také nestagnovalo, zejména když propukl rychlý rozvoj průmyslu kolem Labe v blízkém Hořejším Vrchlabí. Jelikož to měli zdejší děti do Herlíkovické školy daleko nepohodlnou cestou prudkou zalesněnou strání, vznikla i v těchto „Doleních“ Herlíkovicích školní filiálka se samostatnou budovou. Právě tato pravobřežní část obce, dříve méně důležitá, se ve 20. století rozvíjela mnohem rychleji. Poněkud paradoxně tento proces urychlila druhá světová válka. V Doleních Herlíkovicích totiž vyrostla celá kolonie dřevěných domků a dvojdomků pro mistry a úředníky firmy Lorenz, která vyráběla v Hořejším Vrchlabí elektronky pro vlečný průmysl. V těsném sousedství pak vznikl rozlehlý zajatecký tábor. Po odsunu Němců v letech 1945-46 se podařilo stálým obyvatelstvem dosídlit zejména právě Dolení Herlíkovice, zatímco jádro obce, Hořejší Herlíkovice, se stalo především rekreační oblastí. Změny tedy byly nabíledni, avšak proběhly nebývale radikálně. V roce 1951 byly pravobřežní Herlíkovice (Dolní) připojeny k Hořejšímu Vrchlabí a s ním k městu Vrchlabí, zatímco někdejší jádro obce Hořejší Herlíkovice připadly ke Strážnému. Roztržen byl i katastr. Herlíkovice tak zcela zmizely z oficiálních názvů, nejmenují se tak ani formalizované části obcí či základní sídelní jednotky. Paradoxně se název obce vytrácí ze širšího povědomí zejména v případě někdejšího jádra obce, kde mnozí nazývají secesní evangelický kostelík, oblíbené místo svateb, jako stráženský. Naopak jméno Herlíkovic žije v názvu jednoho z největších lyžařských areálů Krkonoš na svazích Žalého. Herlíkovice obec, která v důsledku poválečné výměny obyvatelstva nezaznamenala zdaleka největší populační propad ani úbytek domů, tedy z čistě formálního hlediska zmizela zcela a beze stop. Její název však přežil – díky sjezdovkám, vlekům a lanovce.